Doktorka Maria Montessori (1870-1952), byla tvůrce tak zvané „Montessori metody vzdělávání“, založila
tento nový systém výchovy na svém vědeckém pozorování chování malých dětí. Jako první žena, která
absolvovala lékařskou fakultu na universitě v Římě, se zapojila do vzdělávání a práce s dětmi označenými
za retardované. V roce 1907 jí bylo nabídnuto, aby otevřela centrum péče o děti z chudých rodin žijících
v římské chudinské čtvrti San Lorenzo. Nazvala je Dům dítěte (Casa di Bambini) a jeho program založila
na výsledcích svého pozorování, že malé děti se učí nejlépe v prostředí připomínajícím jejich domov, které
je vybaveno materiály odpovídajícími jejich vývoji. Vycházela ze zkušeností s duševně postiženými dětmi
a zejména z vlastních pozorování dětí v různých situacích. Její systém vychází z potřeb malého dítěte, učí
ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování
metod vzdělávání malých dětí v předškolních zařízeních a školách, ale také v rodině. Rodiče upozorňuje
na závažnost jejich poslání, připomíná, že láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou kladně
ovlivnit život celé společnosti i budoucnosti lidstva.